Během měsíce srpna jsem se polu se svým kamarádem Jardou Sedláčkem účastnil brigády v partnerském městě Trouville sur Mer. Byla to jedinečná příležitost poznat nové mravy, kraje a hlavně jazyk.

V pondělí 30. července 2018 jsme opustili náš domov a vyrazili směr Praha, kde jsme se nalodili na palubu autobusu společnosti Flixbus a vyrazili směr Paříž. Cesta to byla únavná, ale naštěstí uplynula velmi rychle. Do Paříže jsme dorazili v úterý v 8 hodin ráno. Tam jsme přesedli na autobus směr Trouville. V 11 hodin jsme dorazili na místo, kde nás vyzvedla Mme Guilbert a dovezla do našeho bytečku, který byl sice malý, ale útulný.

První dny byly průzkumné, jelikož jsme tu nic neznali, a tak nám nezbývalo nic jiného, než poznávat. Našli jsme si obchody, kam jsme chodili na nákup a potom pláž, kde jsme trávili  každou volnou chvíli.

Co se týká práce, tak to bylo ze začátku těžké, protože jsme se museli naučit nová slovíčka, ale měli jsme štěstí na lidi, jelikož nám hodně pomáhali. V bazénu jsem potkal lidi ze všech různých kontinentů. Po týdnu už jsme si trochu zvykli na zdejší prostředí, a dokonce jsme se zapojili do sportovních aktivit. Hráli jsme basketbal, fotbal, volejbal a musím přiznat, že Francouzi jsou v těchto sportech velice dobří.

Nezapomněli jsme ani na kulturu, protože se tu během léta každé úterý v týdnu organizují koncerty pro veřejnost. Navštívili jsme dva z nich a bylo to opravdu moc hezké. Francouzi umí udělat tu správnou atmosféru. Podnikli jsme také výlety do vnitra Normandie, konkrétně do města Caen, kde nás Mdm Marie pozvala do muzea a my jsme tak měli možnost vidět kus francouzské historie. Mme Marie nás doprovázela na každém výletě a tímto bych ji chtěl ještě jednou moc poděkovat.

Byla to pravdu nezapomenutelná zkušenost. Asi největší problém byl se o sebe postarat, ale časem se vše vyřešilo. Měsíc uplynul jako voda a my jsme museli provést závěrečnou procházku po nákupech a koupit nějaké suvenýry pro rodinu a pro sebe.

Cesta domů byla poněkud zapeklitější, protože jsme měli v Paříži dvouhodinové zpoždění, ale nakonec jsme se domů dostali. Osobně doufám, že spolupráce mezi Trouville a Vrchlabím bude pokračovat i nadále a že tu bude možnost opět vyrazit do země Galského kohouta. Všem studentům , kteří mají vztah k cestování a jazykům bych cestu doporučil, protože poznají kus nového světa a hlavně jazyka, který se stává čím dál rozšířenější.

Josef Patočka