Příroda se zabalila do zimního hávu, ale já stále vzpomínám na léto. Co jste vy dělali o letních prázdninách? Opalovali se na pláži? Chodili po památkách?

My rozhodně ne, jako spousta dalších studentů jsme pracovali. Díky spolupráci Vrchlabí a Trouville sur Mer jsme dostali drahocennou možnost vyjet do zahraničí a přitom vydělávat. Vysněná brigáda, že?

Ne. Ve skutečnosti jsme měli zpožděný let, kolem desáté hodiny večer jsme se toulali s kufry a batohy ulicemi Paříže plné lidí, nakonec úplně vyčerpaní a ospalí jsme přečkali noc u zastávky (protože jsme nějak usoudili, že postel není vůbec potřeba), odkud nám druhý den jede bus. Vše se však změnilo k lepšímu, když jsme ráno kolem šesté hodiny uprostřed neznámého města našli pekárnu. Ano, první kousnutí do toho čerstvě upečeného, křupavého a neskutečně máslového croissantu nám úplně změnilo náš dosavadní život (no možná nedostanete croissant-orgasmus jako já, ale budete i tak velice spokojeni).

Pak si pamatuji už to, že jsme se nějak dostali do našeho bytečku v Trouville a úplně zničeni tou cestou jsme spadli do postele. První dny byly průzkumnické a ze všeho nejdříve jsme zavítali do boulangerie-patisserie (pekárna-cukrárna). Postupně jsme vyzkoušeli všechny tyto pekárničky, které jsme v Trouville objevili. Naše oblíbená se jmenuje, myslím, Boulangerie Hélie, nachází se kousek od mostu spojujícího Trouville a Deauville, pokud byste ji hledali. Má červené rolety, toho si musíte všimnout. Když budete o trochu pozornější, možná tam objevíte malinký poklad =)).

Práce byla taková monotónní, nepříliš náročná. Ze začátku jsem moc francouzštinu nechytala, ale „kolegové” v práci byli moc milí, snažili mi to vysvětlit rukama nohama, dokonce na mě i zkusili mluvit anglicky (což u Francouzů není zrovna obvyklé). Po týdnu jsem se už celkem vyznala, takže vše šlo jako po másle.

Měsíc uplynul jako voda a bylo na čase se rozloučit. Poslední dny volna jsme strávili procházkami kolem města. Trouville mi bude hrozně chybět. Budu vzpomínat na chvíle, kdy jsem tajně jedla mražený jogurt na open-air koncertu nebo když jsem viděla, jak to racek při letu neubrzdil a narazil rovnou do nic netušícího běžce. A také na to, že jsem jedla každý den bagetu s beurre demi sel a vejcem na hniličku uvařeným v mikrovlnce, a ani po měsíci jsem toho neměl dost. Na západ slunce nad mořem, skřehotání racků, na molo, kam jsem se uchýlila, když jsem chtěla být osamotě a jen tak si užít zvuky moře a teploučkého sluníčka.

Konkurz pro studenty gymnázia, z něhož vzejdou dva šťastlivci, kteří budou moci letní brigádu strávit v krásném partnerském městě, se blíží. Kdo bude naši školu reprezentovat tentokrát?